Zuby, pohroma huby

I na mě už došlo. Po letech chlubení se, že mám jen jeden jediný spravený kaz objevený léta páně 1999, došlo na další.

Před Vánoci zemřela zubařka, kterou jsem v rámci preventivních prohlídek navštěvovala. Bylo potřeba najít novou. Jelikož těchto doktorů je nedostatek, kula jsem železo, dokud bylo žhavé a zavolala do centra, kam chodí na prevence děti. Objednala jsem se tedy ke stejné zubařce.

Den D nastal minulý pátek. Rentgeny a voilá, tři mezizubní kazy, jasné doporučení šmiknout uzdičku. Aaaaaa, po tolika letech, uaaaaa. A cena... Haha, doteď mě zuby nic nestály, tak teď se začnou sypat, když se to vůbec nehodí. Zatím tedy cca 6,5k (i s dentální hygienou). Už se těším.

Zuby jsem měla kdysi pěkné. Zkazily se mi v těhotenství. Měla jsem pěkné nohy, tři těhotenství je pranic nevylepšila. A nic jiného už na sobě pěkného nenajdu. Teď by se hodil smutný smailík.



Teď letem světem k běhání. Chytla se mě choroba "mněňáknenídobře," takže na týden jsem si dala od běhu pauzu. Zadařilo se mi podvakrát 10km. Pak jsem zašla s bráchou a jeho milou na závody a došlo mi, že zaběhnout 10km umí kdekdo. Proč já se vůbec snažím...

Světlý bod. Neštovice jsou pápá, děti je zvládly na výbornou. Tak teď už jen zase najít volný termín na Mojíkovo plavání. Tu jednu hodinu jsem si užila já i on a docela mě mrzelo, že jsme museli tak rychle skončit. Jo a mimino zdárně roste, navzdory svému neustálému zvracení.